biologie ryb

Přichází jaro a s ním hučící masy vody z tajícího sněhu. Alespoň tak to máme po léta zažité. Letos se nám ale jaksi zadrhlo kolečko – sníh odtál již v prostředku zimy a vody v našich tocích je, na dané období, žalostně málo. Bude hůře? Jedná se jen o výkyv, rozmar přírody? Nebo se hlásí dlouhodobá změna klimatu se všemi svými důsledky?

Přirozená potrava je nedílnou součástí jejich rybího života, protože jim přináší nezbytné živiny v optimální formě a poměru.

Ledviny u ryb zdaleka nevypadají jako u savců, přesto dokonale fungují jako orgán krvetvorby a filtrační orgán krevního oběhu. Nacházejí se těsně pod rybí páteří a v těsné blízkosti je k nim přimknutý plynový měchýř.

Dnes už asi jen těžko zjistíme, jestli první ryby žily spíš samotářským způsobem života, nebo již v pradávných řekách a mořích příslušníci jednoho druhu, popřípadě i několika druhů, vytvářeli menší nebo větší uskupení.

Je všeobecně známé, že v potravě dravých ryb, především větších exemplářů, se mohou i v našich vodách příležitostně objevit menší druhy savců. Velikost této osrstěné kořisti se ale obecně dost často přeceňuje, někdy přímo úměrně s počtem vypitých piv.

Síh maréna (Coregonus Maraena) je na našem území nepůvodní druh, který se kdysi těšil u lidí a nejednoho rybáře velké oblibě. Tento druh k nám v podobě jiker dovezl v roce 1882 Josef Šusta.

Původním areálem výskytu síha peledě (Coregonus peled) jsou velké řeky a jezera mezi řekami Mezeň a Kolyma v Rusku, typickou domovinou v Rusku je řeka Pečora. V dřívějších publikacích se uváděla původní domovina síha peledě i ve Finsku a Švédsku, toto tvrzení se ale již vyvrátilo.

Ostroretka stěhovavá (Chondrostoma nasus) je protáhlá, ze stran zploštělá ryba s tmavším hřbetem a stříbrnými boky. Na našem území se jako původní druh původně vyskytovala jen v přítocích Dunaje. Zde obývá proudné úseky lipanového a parmového pásma. Naše nová škola je obklopena vodním biotopem, který zkrášluje právě tato ryba. Napomáhá nám zde od řasy, kterou se živí.

Trávicí ústrojí ryb umožňuje rybám příjem potravy s následným trávením a vstřebáváním živin. Podstatným způsobem se liší u kaprovitých a dravých ryb. Začíná ústním otvorem a pokračuje ústní dutinou, na kterou navazuje hltan, jícen, žaludek, střeva a řitní otvor.

Krevní oběh představuje u ryb uzavřený systém, který je tvořen srdcem, tepnami, žilami a vzájemně propojenou tepennou a žilnou kapilární sítí. Součástí cévní soustavy je také lymfatický (mízní) systém, který je u ryb velmi dobře vyvinutý a je srovnatelný s lymfatickým systémem suchozemských obratlovců.

Jistě mi dáte za pravdu, že i když jsou ryby daleko primitivnější než my, vládci planety Země, jejich pohled po vytažení z vody je někdy natolik výmluvný, že čekáme jen na to, kdy na nás ryba promluví. Možná i proto postupně přibývá zastánců metody „Chyť a pusť“.

Na otázku z titulku si každý čtenář určitě sám hned odpoví, že ryby dýchají žábrami. Není to ale jediná možnost, u ryb je také na různém stupni vývoje vyvinuto kožní dýchání. Navíc se řada rybích druhů dokáže adaptovat na sníženou koncentraci ve vodě rozpuštěného kyslíku tím, že doplňkově využívá k dýchání také atmosférický kyslík. A žábry rybám neslouží pouze k dýchání, ale plní i další důležité fyziologické funkce. O tom všem si povíme v dnešním článku.

Příkladů na známé úsloví „cítí se jako ryba ve vodě“, by každý z nás mohl uvést snad tisíc, obrazně řečeno pro každý rybí druh alespoň jeden. Skutečně u ryb téměř absolutně převládají druhy, které bez rodného živlu – vody, vydrží pouze krátkou dobu. Většinou několik minut, výjimečně odolné druhy pak i několik hodin. Limitujícím faktorem, který rybám primárně neumožňuje delší pobyt na souši je jejich způsob dýchání pomocí žáber.

Nutriční požadavky ryb, trávení potravy a jejich růst jsou značně odlišné ve srovnání s vývojově vyššími obratlovci. Ryby středních a severních zeměpisných šířek se živí převážně lehce stravitelnou bílkovinnou potravou živočišného původu, tedy zooplanktonem, zoobentosem (larvy vodního hmyzu) a rybami.

V tomto a v několika následujících článcích se budeme zabývat rybími smysly, které jsou u ryb velmi dobře vyvinuty a vyznačují se selektivností (výběrovostí). To znamená, že jsou speciálně přizpůsobeny na přijímání různých fyzikálních a chemických podnětů z vnějšího prostředí.