Kolik rybářských technik ovládáš, tolikrát jsi rybářem

Jarní sníh pomalu taje a já se, stejně jako první sněženky, prodírám okolo své oblíbené vody. Již na dálku vidím, že zde někdo rybaří. A nejspíš se jedná o podobného tichého blázna, jako jsem já.

text: Jan Augustynek

Tichý blázen se pozná lehce. Má kolem sebe spoustu vybavení, je oblečen celý v zeleném a jeho oči směřují jen a pouze na vodní hladinu. Přistupuji blíže a prohazuji oblíbenou větu všech rybářů: „Zdravím, tak jak to jde?“

Rybář se na mě podívá a odpoví: „Ani moc ne, voda je ještě hodně studená.“ Odpovídám mu: „Vidím, že chytáte na boilie, nezkoušel jste třeba lína na žížalku nebo nějakého cejna?“ A asi jsem právě uhodil hřebíček na hlavičku. Odpověď kolegy z Petrova cechu je totiž taková, že chytá pouze na boilie a specializuje se na velké kapry. To mě trochu zarazilo. Kolegovi jsem popřál hodně úspěchů a pokračoval dál.

Při prodírání houštím, jehož větvička mě občas šlehla přes tvář, jsem začal přemýšlet. „Asi to byl nějaký specialista…“ Mírně jsem se pousmál. Již v rybářském kroužku, jenž jsem díky své zapálenosti navštěvoval dlouhá léta, jsme se učili mnoho rybolovných technik a byla nám do hlavy vtloukávána známá věta: „Kolik rybářských technik ovládáš, tolikrát jsi rybářem!“

Většinou to začínalo jemným jarním chytáním na lehkého policajta, tenký vlasec, malé drobné háčky a jako nástrahy jsme používali žížalky, těsto, anýzovky, medovky a hlavně skořicovou strouhanku na přilákání ryb. Když se teď procházím na jaře kolem rybníků, kde jsem s rybařením začínal, tu skořicovou vůni mám stále v paměti.

Postupně se probouzeli i kapři a líni, a tak se v období dubna začalo přitvrzovat v podobě větších nástrah, jako byly rousnice, obrovské chumle červíků nebo i vařená kukuřice. Většinou jsem měl ve vodě již nahozený jeden prut (třeba na kukuřici) cíleně na kapra a s sebou přitom stále nosil druhý (jemný) na líny a cejny.

Jak duben rychle utíkal, blížilo se pstruhové zahájení, na které jsem se vždy těšil. Většinou mě úplně přestaly zajímat jiné druhy ryb a propadl jsem zlatým potočákům, pestrobarevným duhákům a měl jsem i to štěstí zažít ve velké míře souboje s krásnými lipany. Na pstruhy jsem zezačátku chodil hlavně se třpytkou, ale později jsem, asi jako každý, podlehl krásám muškařiny – královské rybářské disciplíny.

V pozdním květnu jsem ještě stále v plné síle holdoval pstruhům, ale zároveň na mě pomalu přicházel vzrušující čas lovu úhořů. A tak nastalo střídání vod pstruhových a mimopstruhových. Když jsem měl málo času, byli cílovou rybou pstruzi, když bylo času více, šel jsem na úhoře nebo na kapry.

Přívlač, moje hlavní vášeň

Začátek června uběhl jako voda a já si již netrpělivě chystal náčiní na dravce (mojí hlavní rybářskou vášeň). V druhé půlce června jsem většinu času vláčel nebo seděl pozdě do noci při lovu na rybičku. Začátek a v podstatě celý průběh července vypadal skoro stejně.

Srpen byl měsíc dovolené s rodiči, ale na ryby se vždy nějaký čas našel, protože když jsem na rybách dlouho nebyl, byl jsem z toho celý nesvůj. Rád jsem si zašel na dravce, ale i na kapry a na amury z hladiny na rohlík nebo na chleba.

Přelom srpna a září je často ještě plný krásných slunečných dnů, ale rybář již pomalu, ale jistě cítí přicházející podzim. V tomto období jsem se většinou snažil o ulovení nějakého slušného kapra na vlasovou metodu s kukuřicí.

Vzpomínám si, když jsem tenkrát poprvé spatřil boilie. Prodávalo se v rybářské prodejně na kusy v podobných dózách jako gumové bonbóny v cukrárně. A tak taky začaly i moje první krůčky k vodě s kuličkami pod háčkem.

Postupné ochlazování vody a čím dál častější střídání počasí vybízelo k lovu dravců, u nichž jsem většinou zůstal až do konce roku, protože, jak je všeobecně známo, podzim a zima patří mezi nejlepší období k lovu dravých ryb.

Ani po patnácti letech, kdy jsem s rybařením začínal, se můj neustálý koloběh střídání rybářských technik a lovených ryb v závislosti na ročním období nepřerušil. Díky tomu se umím u vody přizpůsobit aktuálním podmínkám i lovené rybě. Proto mě zaráží, jak moc rybářů se v dnešní době vyhraňuje vůči jiným rybolovným technikám a rybím druhům.

Stále častěji se setkávám se slovy: „Já chytám jenom na boilie“ nebo „Jsem pouze vláčkař“, „Já jenom muškařím“ nebo „Chytám jenom na feeder.“ Myslím si, že to je špatně. Taky nejvíce preferuji přívlač a lov dravců celkově, ale rozhodně se nebráním ani ostatnímu chytání a s radostí si vždy nahodím na každou rybu, o níž si zrovna myslím, že bude brát.

Od doby, kdy jsem jako vysokoškolák začal brigádně vypomáhat v rybářských potřebách, jsem slyšel na toto téma mnoho názorů. Naštěstí vím, že díky starým ostříleným rybářům (ke kterým mám velký respekt a obdivuji je) se tento kolotoč rybářských technik stále v rybářských kroužcích učí, stejně jako láska a respekt ke každé ulovené rybě. Snad se z té dnešní uspěchané doby a rybářského marketingu, jenž se na nás tlačí ze všech stran, brzo nezblázníme.