Poznávání

Pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss) a siven americký (Salvelinus fontinalis) pochází původem ze Severní Ameriky. Siven americký se původně vyskytoval v řekách patřících do úmoří Atlantského oceánu, pstruh duhový je z řek ústících do Tichého oceánu.

Odchov keříčkovce červenolemého (také sumeček africký, Clarias gariepinus) byl již v jednom z předchozích dílů popsán. Nyní bychom chtěli s odstupem času podat informaci o výsledku odchovu v našem školním modelovém zařízení.

Ve druhém díle se zaměříme na tlak vzduchu, intenzitu světla a polohu měsíce. Především tlak vzduchu a poloha měsíce bývá pro rybáře těžkým, skoro až nevysvětlitelným oříškem.

Věřím, že většina rybářů se již s keserem setkala. Kdyby náhodou ještě ne, je třeba vyrazit k nejbližšímu rybníku na podzim, kdy zde probíhá výlov ryb a keser patří k důležité výbavě zablácených chlapů v lovišti.

Druh Macrobrachium rosenbergii – krevetka Rosenbergova je novým obyvatelem naší školní recirkulace. Tento druh patří mezi největší sladkovodní krevety. Dorůstá velikosti až 30 cm bez klepet.

Než se do čehokoliv neznámého pustíte, je třeba se nejprve seznámit se zákonem. A to i v případě, že se jedná o usmrcení zvířat, v našem případě ryb.

V dnešním díle se zaměříme na složitější téma, které se bude týkat genetiky ryb. Každý druh je jedinečný a vyvíjel se po dobu tisíců let. Ovšem člověk mnohdy svými zásahy dokáže tuto evoluci pozměnit. Bohužel se nemusí vždy jednat pouze o kladné změny.

V rybářské literatuře jsou poměrně často při charakteristice rybího těla uváděny i různé typy rybích úst. S různě tvarovanými tlamami a tlamkami poměrně úzce souvisí způsoby přijímání potravy, o nichž se ale publikace nebo časopisy zmiňují méně často. Proto bych chtěl uvést pár informací i na toto téma, přičemž se zaměřím hlavně na sladkovodní evropské druhy ryb.

Sekavec je sladkovodní bentická ryba téměř s nulovým významem v rybářství a akvakultuře, nicméně s ohromným potenciálem pro současnou vědu a výzkum.

Okounek pstruhový s naším okounem říčním nemá z genetického hlediska mnoho společného. Přesto si však ve stylu života jsou oba druhy dost podobní a okounek pstruhový měl v našich vodách naplnit velká očekávání.

I nejnovější rybářské publikace o naší ichtyofauně, asi hlavně z nostalgie, uvádějí mezi zástupci čeledi jeseterovití (Acipenseridae) tři druhy – jesetera malého, jesetera velkého a vyzu velkou. Pravda je, že jediným z těchto původních druhů, který přežil v našich řekách a vydržel všechny nápory civilizace, je pouze jeseter malý.

Chovem rejnoků neboli trnuch se u nás ve škole zabýváme již řadu let a poměrně úzce spolupracujeme v tomto smyslu také s kolegy z Fakulty rybářství a ochrany vod. V první řadě se asi nabízí otázka, proč na rybářské škole chováme rejnoky a další subtropické a tropické ryby, když v rybnících plavou kapři?

Ne vždy se v rybníkářství vše daří. Někdy se chovatelé musí potýkat s různými rybími chorobami. V rámci předmětu Nemoci ryb se je naši žáci učí poznávat a léčit. Nejdůležitější je ale prevence, tedy dobrá zoohygiena chovů v rybnících. Ta zahrnuje všechny vlastnosti vodního prostředí, které mají vliv na rybí kondici.

Na naší škole je nedílnou součástí odborného výcviku síťování. Zde se žáci učí sítě šít a zašívat – „opravovat“. Na tuto práci připadá čas především v zimním období, kdy jsou rybníky zcela sloveny a sítě po perných výlovech musí projít revizí, aby byly plně připraveny na jarní výlovy.

Postranní čára je oprávněně označována za šestý rybí smysl, protože se jedná o unikátní smyslový orgán, který se vyskytuje pouze u ryb.