Poznávání

Královnou našich řek byla odjakživa parma obecná (Barbus barbus). I z tohoto důvodu je po této rybě zcela právem pojmenováno jedno rybí pásmo.

Všichni, kdo mají co do činění s rybami, vědí, že nebýt umělého výtěru ryb, jejich líhnutí v přístrojích a jejich následný odchov a vysazování, nebyla by v našich vodách ani šupina. Tím míním rybářské revíry. Komerční chov ryb do prodejní sítě je jiná kapitola.

Generační ryby odlovujeme z matečních rybníků a následně je přemisťujeme do manipulačních rybníčků, kde můžeme pozorovat připravenost generačních ryb.

Kapr obecný se v současnosti vytírá především řízenou reprodukcí (umělý výtěr). V minulosti se využívalo také přirozeného výtěru (neboli staročeské metody výtěru) a poloumělého výtěru v Dubraviových rybníčcích.

Možná si tu rybu matně vybavujete: pěkně nazlátlé tělo, oranžové ploutvičky, krásné oblé tvary. A zároveň opatrné záběry na splávek a nekonečné ťukání před jeho rozjetím či potopením.

Jednou z rybářských dovedností by mělo být i hlubší porozumění rozborům vody. Tedy mít schopnost základní rozbor vody provést a umět ho také interpretovat. Na rybnících jde především o kyslík, teplotu, pH, alkalitu, amoniak a průhlednost. Na tato stanovení poslouží oximetr a rybářská COMBI souprava.

Postup, při kterém se váčkový plůdek štiky obecné vysazoval (stále vysazuje) přímo do výtažníků nebo hlavních rybníků je možné z dnešního pohledu považovat za sice nenáročný, ale málo efektivní. Při této víceméně zastaralé variantě chovu nelze eliminovat značné ztráty zejména v rané fázi vývoje plůdku po vysazení, mimo jiné z důvodu kanibalizmu.

K samotnému chovu ryb odjakživa patřila i přeprava. V dobách dávných se ryby přepravovaly pomocí koňských spřežení. K převozu se využívalo dřevěných sudů nebo se kapři převáželi jen na mokré slámě překrytí mokrým plátnem (aby neoschli a neomrzli).

I naši předkové museli řešit problémy se zanášením rybníků sedimenty. Jenomže v minulosti bylo tempo přírůstku sedimentů určitě výrazně pomalejší. Tomu také odpovídají metody, které při údržbě rybníků používali.

Zlatý potok je pravostranný 48 km dlouhý přítok řeky Blanice. Pramení na úpatí hory Libín a protéká velmi zachovalou krajinou šumavského podhůří. Naše škola má tento rybářský revír v užívání dlouhé desítky let zejména pro účely výuky žáků školy.

Krevní oběh představuje u ryb uzavřený systém, který je tvořen srdcem, tepnami, žilami a vzájemně propojenou tepennou a žilnou kapilární sítí. Součástí cévní soustavy je také lymfatický (mízní) systém, který je u ryb velmi dobře vyvinutý a je srovnatelný s lymfatickým systémem suchozemských obratlovců.

Severočeský územní svaz Českého rybářského svazu v letošním roce završí 25 let úsilí o trvalé navrácení úžasné ryby, lososa obecného (atlantského) do českých vod.

Není to tak dávno, kdy si i naše řeky žily svůj vlastní život a okolní krajinu přetvářely podle odvěkých zákonů přírody. Pak se je ale člověk rozhodl zkrotit. Někdy se mu to povedlo víc, jindy míň. Výsledek regulace našich řek a potoků, které proběhly hlavně v 19. a 20. století, máme všude kolem nás, především v zastavěných oblastech.

Pokud pravidelně čtete časopis Rybářství, určitě znáte úchvatné podvodní fotografie Mirka Bráta. Můžeme se díky nim aspoň v představách ponořit do fantastického vodního světa, vidět ryby pěkně zblízka. Skoro se jich dotknout.

Jistě mi dáte za pravdu, že i když jsou ryby daleko primitivnější než my, vládci planety Země, jejich pohled po vytažení z vody je někdy natolik výmluvný, že čekáme jen na to, kdy na nás ryba promluví. Možná i proto postupně přibývá zastánců metody „Chyť a pusť“.