Pstruh

Když jsem jako malý kluk začínal s muškařinou, bylo mi 13 let. Pustil jsem se do neznáma – do takzvané královské disciplíny. Všichni ti staří pardálové, kteří muškaří celý svůj život, a kteří znají každý kámen v řece, moc dobře věděli, kolik práce mě čeká.

Teplé květnové počasí nedávalo příliš nadějí na jakýkoliv úlovek. Bylo tak teplo, že jsem se po chvíli i zapařil v prsačkách. Za celý den jsem měl jen pár opatrných záběrů a hodlal jsem své dobrodružství ukončit.

To místo je od Česka vzdáleno zhruba 3500 km a leží 600 km za polárním kruhem. Skýtá neskutečné možnosti jak při lovu mořských ryb, tak i při horské turistice. Nejvíce mě ale zaujal lov pstruhů na sladkovodních jezerech, které jsem navštívil s Pavlem Brázdou.

Pro někoho je pach rybího masa neodolatelná, stejně jako jeho chuť. Jiní se odvracejí od čehokoliv, co rybinou čpí, byť trochu.

Pohyb ryb v jejich přirozeném prostředí závisí především na dvou fyzikálních veličinách – hustotě prostředí a rychlosti vodního proudu. Nezanedbatelnou roli samozřejmě hrají morfologické a fyziologické adaptace ryb.

Posledně jsem vám líčil, jak je krásné chytání pstruhů. Mám ho rád ještě z jednoho důvodu – pstruha mám spojeného i s vůní rozpáleného másla. Nebudu nic nalhávat, má skvělé maso.

V Čechách už rybařím nějaký ten pátek. A neustále se vyvíjejí nová lákadla ze světa rybaření. Novinky chodí na trh tak rychle, že už ztrácím přehled. Nicméně občas mě něco nového zaujme a udělám si radost.

Včerejší přívalové deště a zvýšené průtoky řek ničily i rybářský majetek. Poškozená byla například líheň MO Děčín. Voda zničila část vybavení, rybáři přišli o generační lipany, pstruhy a siveny. Téměř nikdo z místní členské základny nepřišel pomoct se zvládnutím následků povodně.

Některé ryby se dočkaly zbytečného pohrdání a neúcty, ačkoli si to rozhodně nezaslouží. Mezi ně patří kupříkladu americký pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss), u nás nepůvodní druh, importovaný poprvé už koncem 19. století z Německa, kdy byl jeho chov zaveden ještě o několik let dříve.

Vladimír Gregor měl v pondělí 3. května pořádný kus štěstí. Na Vltavě v pstruhovém pásmu chytil potočáka, který má šanci i na zlatý odznak soutěže Nej nej nej, kterou každoročně vyhlašuje časopis Rybářství.

Voda z kanalizace nad žateckým mostem opět ohrozila pstruhy v Ohři. Ti se přitom na tomto úseku řeky vytírají přirozeně bez zásahu rybářů. Kvůli lidem, kteří do kanalizace hází i to, co tam nepatří, tekly před několika dny splašky plné hygienických potřeb místo do čističky přímo do řeky. A nebylo to poprvé.

Jak dopadla naše cesta za vysněným ohridským pstruhem? V minulém díle jsem jednoho chytil v chovném rybníku, teď je na řadě jeho divoký bráška.

V makedonském jezeru Ohrid žije bájný ohridský pstruh. Pod hladinou se zde skrývá i mnoho dalších rybích endemitů, o kterých toho zatím moc nevíme. Proto jsem se rozhodl, že k jezeru v srdci Balkánu vyrazím.

Pstruh obecný, kterého chytil rybář poblíž města Twizel, vážil nepředstavitelných 20,1 kilogramů! Chlapík z Nového Zélandu si však přál zůstat v anonymitě, a proto jeho rekord nemůže být oficiálně uznán.

Tentokrát jsme vyrazili na ryby trochu dál od domova. Naším cílem byly norské řeky plné pstruhů. Ke skvělému zážitku a obrovskému množství ryb nám pomohl mimo jiné nový proutek Sicata a naviják Fantom od firmy Mistrall.