V prvé řadě si musíme uvědomit, že ryby nežijí na souši, ale ve vodním prostředí, které je od toho našeho velmi odlišné. Z důvodu toho, že jsou ryby poikilotermní (studenokrevné; přijímající teplotu vodního prostředí), jsou i na menší teplotní výkyvy v tomto prostředí velmi citlivé.
text: Petr Svatek
Všeobecně se naše ryby rozdělují na studenomilné (pstruh, mník, lipan) a teplomilné (kapr, sumec, cejn). Z tohoto důvodu je jejich potravní aktivita a trávení ovlivněno jedním či druhým směrem. Vlivy, které ryby ovlivňují, se dají rozdělit na chemické a fyzikální. Rád bych nastínil ty nejdůležitější, které nejvýrazněji pozitivně či negativně ovlivní jejich chování. A především záběry na rybářských udicích.
Teplota vody
Je velmi důležitou fyzikální vlastností nejen pro rybníkáře, ale také pro sportovní rybáře. Teplota vody totiž ovlivňuje další vlastnosti vody, jako je obsah kyslíku – se stoupající teplotou klesá nasycení vody kyslíkem.
Teplota ovlivňuje také hustotu vody, u které se setkáváme s jistou anomálií. U většiny látek s klesající teplotou hustota stoupá, přičemž u vody stoupá jen do teploty 3,98 °C (při této hustotě je voda nejtěžší), pak opět klesá. V praxi to znamená, že nejtěžší voda se drží u dna. Tento jev ovlivňuje chování vody v průběhu roku především u stojatých a hlubších vod. Dochází zde k tzv. jarní a podzimní cirkulaci vody (teplotní míchání vodního sloupce) a letní a zimní stagnaci vody (teplotní ustálení vodního sloupce).
Jarní a podzimní cirkulace vody
Dochází k velmi jednoduchému jevu: nejtěžší voda se snaží dostat ke dnu. Na jaře dochází k tání ledů z důvodu ohřívání vody. Pokud se tedy ohřeje na již zmiňovaných 3,98 °C, snaží se dostat pod vodu studenější. Naopak při podzimní cirkulaci dochází k ochlazování vrchní vrstvy a tím pádem se tlačí do spodu pod vodu teplejší.
Z mých rybářských zkušeností je nejhorší období v začátku cirkulace, kdy voda není ještě řádně promíchána. Ryby se zdržují jen v některých pasážích vodního sloupce a jsou často k příjmu potravy apatické. Vypozoroval jsem, že nejapatičtější je kapr při jarní cirkulaci vody v kombinaci s bezvětřím.
Letní a zimní stagnace
Voda je rozvrstvena na teplotní schody. V létě je samozřejmě nejteplejší voda u hladiny, protože ji ohřívá sluneční záření. Další vrstva začíná v místech, kde už vodu nestačí slunce prohřát. Poslední vrstva je u dna s vodou nejstudenější. Zde už nefunguje fotosyntéza, proto je zde nejméně kyslíku. V horní vrstvě je samozřejmě kyslíku dostatek. V této vrstvě je samozřejmě i nejvíce života a právě zde se pohybují ryba, samozřejmě pokud jsou teplomilné.
Naopak v zimě je nejchladnější voda u hladiny a ryby se z tohoto důvodu snaží držet ve větší hloubce v teplejším prostředí. V tomto období se ryby pro rybáře a lajky chovají divným způsobem. Často se vyskytují v určitou dobu jen na velmi malém prostoru, kde jsou „hlava na hlavě“. Všechny tímto způsobem využívají nejvhodnější partie pro přežití.
Tuto cirkulaci samozřejmě může narušit vítr, který vodu promíchá a prokysličí. Sám jsem si vyzkoušel, že silný vítr v letních měsících a následné ochlazení jsou ty správné podmínky pro návštěvu vody a nahození prutů. Ale raději si nesedejte na břeh, od kterého fouká, ale na ten návětrný.
Důvod je prostý. Teplá mírně zakalená a okysličená voda i s nafoukanou potravou je právě na návětrné straně a ryby si to samozřejmě nenechají ujít. Tím, že je ve vodě ještě nadměrný hluk, je přikalená a nad vodu kvůli vlnám vidět, ryby ztrácejí ostražitost.
To je zatím vše. Ve druhém díle našeho miniseriálu se zaměříme na další vlivy ovlivňující ryby. Petrův zdar!
Díky, velmi zajímavý článek.