Jeseter ruský

Poznávací znaky

• Jako u všech jeseterů je tělo vřetenovité, s pěti řadami kostěných štítků – jedna hřbetní, dvě boční a dvě břišní.
• Rypec jesetera ruského je krátký, široký a tupý.
• Rypec má nejširší ze všech evropských jeseterů.
• Čtyři neobrvené (hladké) krátké vousky leží blíže ke špičce rypce než k ústům, nedosahují předního okraje úst (u jesetera malého obrvené vousky předního okraje úst dosahují).
• Mezi řadami štítků jsou obvykle velké hvězdicovité destičky.
• Postranních štítků na bocích je méně než 50, většinou 30–50.
• Spodní ret je rozpolcený.
• Barva hřbetu je olivově šedá, boky světlejší a břicho bílé.
• Vzácně má bělavé skvrny na bocích.

• Jeseter malý má méně výrazné kostěné štítky. Jejich počet je u jesetera malého vyšší (více než 58).
• Je možná záměna menších jedinců jesetera malého a ruského, vzhledově jsou si do jisté míry podobní.
• U jesetera malého dosahují obrvené vousky předního okraje úst, jeseter ruský má vousky neobrvené (hladké).
• Jeseter hvězdnatý má charakteristický dlouhý a úzký rypec, základna jeho krátkých neobrvených vousků je oproti jeseteru ruskému blíže k ústům než ke špičce rypce.
• Ústa vyzy velké jsou velká, poloměsíčitá, zabírají celou spodní část rypce a jejich okraje částečně přecházejí na okraje hlavy. Vousky vyzy jsou také hladké, ale z boků zploštělé.
• Postranních štítků na bocích jesetera velkého je méně než 50, jeseter velký má stejně jako jeseter ruský neobrvené (hladké) vousky.
• Jeseter sibiřský má štítky na bocích větší než jeseter malý, ale zřetelně menší než jeseter ruský.
• Postranních štítků na bocích jesetera sibiřského je 32–59.

Jeseter malý
jeseterovití

Jeseter sibiřský
jeseterovití

Žije v Černém, Azovském a Kaspickém moři, odkud vytahuje do přítoků.

V moři se vyskytuje v mělkých pobřežních vodách a u ústí řek.

Ve sladkých vodách obývá hluboké části velkých řek s mírným až rychlým proudem.

Jeseter ruský (tažná forma) v minulosti pronikal až na naše území – z Dunaje do dolního toku Moravy. Tahy ustaly v 1. polovině 20. století.

Ojediněle se dodnes vyskytuje ve slovenském úseku Dunaje (netažná forma).

Jeho jikry k nám byly dovezeny v roce 1996, nebyl ale vyhodnocen jako vhodný druh pro produkční účely.

U nás se chová v akvakultuře a vysazuje do některých soukromých nádrží spolu s dalšími druhy jeseterů.

Ve středočeském svazovém revíru Písková Lhota (411 983) bylo v roce 2020 vysazeno cca 60 kusů jesetera ruského a sibiřského. Všichni jeseteři na Pískové Lhotě jsou samozřejmě hájení, loví se výhradně v režimu „Chyť a pusť“.

Živí se (obdobně jako jeseter malý) bentickými měkkýši, korýši a malými rybami.

Pohlavní dospělosti dosahuje ve věku 7–16 let při dosažení délky nejméně 100 cm.

Tření probíhá při teplotě vody 9–15 °C, jikry jsou hnědošedé, o průměru kolem 3 mm.

Rozmnožuje se v dolních tocích velkých řek.

Tře se na kamenném nebo štěrkovém dně ve velkých a hlubokých řekách se silným proudem (1–1,5 m/s) od dubna do června.

Tažné rasy vstupují do řek na podzim předcházejícího roku.

Výskyt na našem území je zcela závislý na vysazování.

Jsou známí kříženci s některými dalšími jeseterovitými rybami, například s jeseterem malým.

Běžným způsobem lovu jeseterů je položená s živočišnou nástrahou na velkém háčku.

Menší jesetery netažné formy na našich soukromých nádržích můžeme lovit na feeder na žížaly, larvy hmyzu nebo mrtvé rybičky.

Je možné lovit i na plavanou s nástrahou v blízkosti dna nebo na dně.

Vhodnou nástrahou jsou různé druhy červů – rousnice, žížaly, masní červi.

Tam, kde se dlouhodobě vnadí kapři, berou jeseteři i na boilies nebo pelety.