Síh severní (dřívější název síh severní maréna)

Poznávací znaky

• Tělo je štíhlé, se středně velkými, snadno opadavými šupinami.
• Hlava je poměrně malá, tupě zakončená, s velkým okem se zahrocenou zornicí.
• Ústa jsou spodní.
• Hlava a hrdlo jsou stříbřité, temeno olivově šedé, na horním okraji skřelí jsou zlatavé skvrnky, které vroubí žaberní štěrbiny.
• Boky jsou bílé se stříbřitým leskem.
• Hřbet je temně šedý, přecházející do modrozeleného odstínu.
• Část těla podél postranní čáry a v okolí řitního otvoru má růžový odstín.
• Duhovka oka je nazlátle stříbřitá.
• Tělo je beze skvrn.
• Prsní ploutve jsou nažloutlé.
• Ocasní ploutev má skořicově růžový nádech.

• Vizuálně je velmi podobný síh peleď, který má však koncová ústa a relativně vyšší tělo.
• Se síhem peleděm se může síh maréna křížit a jejich potomci jsou plně plodní jak mezi sebou, tak s rodičovskými druhy. Proto se dnes bez genetických testů dá jen těžko rozpoznat, jakého síha jste ulovili a zda se nejedná o křížence.
• Mohli byste jej případně zaměnit za lipana podhorního, ten má ale delší a výraznou hřbetní ploutev.
• Od našich běžných ryb, jako je cejn, plotice nebo podoustev, jej spolehlivě rozpoznáte podle tukové ploutvičky.

Síh peleď
lososovití

Lipan podhorní
lososovití

Cejn velký
kaprovití (nové zařazení do čeledě leuciscidae – jelcovití)

Plotice obecná
kaprovití (nové zařazení do čeledě Leuciscidae – jelcovití)

Podoustev říční
kaprovití (nové zařazení do čeledě Leuciscidae – jelcovití)

Na naše území byly v roce 1882 dovezeny jikry marény (z pomořanského jezera Miedwie v Polsku), z nichž byl vyprodukován roček.

Další dovoz se uskutečnil v letech 1883–1884 a malé marény byly vypuštěny do vícero rybníků.

První umělý výtěr provedl Šusta v Třeboni v roce 1887.

Od tohoto data se na území ČR udržuje umělý chov tohoto síha v chladnějších rybnících jako výborné tržní ryby s vysokým obsahem tuku ve svalovině. Jeho produkce ale výrazně poklesla vlivem zhoršení kvality vody v rybnících (vodní květy sinic) a především v důsledku predačního tlaku hejn kormoránů.

Nesnáší zákal vody a teplotu vody nad 25 °C.

Také pokles obsahu kyslíku pod 70 % nasycení vede k jeho úhynu.

Hlubiny opouští jedině v době tření v listopadu a v prosinci, kdy připlouvá na mělčiny.

Dospělí žijí ve volném vodním sloupci, mladí jedinci tvoří hejna.

Hlavní potravou síhů je zooplankton, příležitostně pak larvy chrostíků a další bezobratlí dna i drobné rybky.

Jikry jsou kladeny volně do vody na neupravená trdliště.

Období tření trvá 2–3 týdny, v tom období síh nepřijímá potravu.

U nás se síh maréna rozmnožuje převážně umělým výtěrem.

Přirozená reprodukce byla jen vzácně zjištěna v některých údolních nádržích (Jesenice, Žlutice, Lipno) a v některých rybnících na Českomoravské vrchovině.

Při manipulaci je nutno s marénou zacházet velmi opatrně, protože je vysoce citlivá na stres a mechanické poranění.

Umělý výtěr probíhá obdobně jako u jiných lososovitých ryb poměrně snadno.

Loví se na plavanou na malé nástrahy, jako jsou „hnojáčky“, „bílí červi“, larvy vodního hmyzu.

Někdy zabere i na rostlinnou nástrahu.

Dá se použít i vláčení s drobnými třpytkami, které se pouštějí kolmo ke dnu, ale může se použít i marmyška malých rozměrů.

Jejich lov je ztížen i tím, že se síhové většinou pohybují poměrně hluboko.

V našich revírech se s marénou ovšem rybář setká výjimečně, jen v několika údolních nádržích.