Praxe

Úlovek mořského ďase je snem mnohých příznivců mořského rybolovu. Pro většinu z nich ale bude i nadále rybou plnou záhad a dohadů, rybou tajemnou a zdánlivě nedosažitelnou, přeludem.

Vzpomínkou na pěkný úlovek ryby bývá ve většině případů fotografie. Ještě lépe připomene chvíle napětí a rybářského úspěchu preparát úlovku. Nejjednodušší je preparování rybí hlavy.

Kupříkladu s jeseterem sibiřským, jehož domovem jsou sibiřské řeky, se na českých svazových vodách nepotkáme, to by se musel stát zázrak. Říká se o něm, že se našim podmínkám přizpůsobuje složitě a rozhodně nedoroste délky dvou metrů, jako ve své domovině. Jelikož jde ale o rybu atraktivní, bojovnou a všežravou, získala si pozornost majitelů či nájemců soukromých vod.

Parma nežije v každé řece, drží se jen na určitých místech. Ne každý úsek řeky jí vyhovuje. Nemá v oblibě vodu klidnou se zabahněným dnem, nedrží se v tůních. Miluje proud a čisté a tvrdé dno. Písek, štěrk, kameny.

Na hojně prochytávaných vodách jsou postupem času záběry dravých ryb vzácnější a vzácnější. Mnozí rybáři to znají i z podzimních lovů, když narazí třeba na hejno okounů. Několik minut následuje jeden záběr za druhým a pak je zničehonic konec.

Tato ryba, slastný sen mnoha rybářů, je známější pod přídomkem podunajská. Ostatně se tak ještě před pár lety jmenovala oficiálně. Hlavatka (Hucho hucho) je fascinující tvor. Ve všech ohledech.

To všechno jsou věci, do kterých se odkládají pruty. I toto odvětví rybařiny urazilo za posledních několik let obrovský kus cesty dopředu. Jsou ale vůbec tyto pomůcky třeba a podle čeho si vybírat konkrétní typ?

Únor… Bledé nebe mrzutě shlíží na zimomřivou, teskně zádumčivou zem. Na matné říční hladině se rozpadá popelavě bílé, unavené světlo. Jaro je ještě daleko. Srdce rybáře však už hoří jasnou, neuhasitelnou touhou. Letos těm rybám konečně ukážeme, viďte?

Co považuji za zimní rybolov? Pro mě je to chytání ryb ve vodě s teplotou pod 10 ˚C. Není to tedy ani roční doba a ani teplota vzduchu. Měřítkem je teplota vody.

Nymfa je nástraha pro muškaře, která napodobuje vývojové stadium hmyzu rodícího se pod vodou.

Není pochyb o tom, že se naše vody mění. A spolu s nimi se mění i rybáři. V nedávné minulosti byl typickým představitelem Petrova cechu rybář sedící na stoličce u dvou prutů nahozených na položenou, zádumčivě sledující svá čihátka, jestli se některé z nich hne.

Na privátních vodách, kde se lov na dírkách v zimním období provozuje, je nejčastěji lovenou rybou převážně siven americký a také pstruh duhový. Tím ale výčet ryb, které můžeme ulovit, nekončí. Lov v rybníku nám mohou zpříjemnit i ryby, které jsou tam doma.

Skalní rybář je stoprocentní nadšenec, který jde k vodě rád v létě i v zimě. Letní rybaření má pochopitelně řadu výhod. Rozjásanou přírodu, teplé počasí a hlavně ryby, které berou. V zimě však najdeme u vody mnohem více klidu.

V zimních měsících mám konečně dostatek času věnovat se menším druhům ryb, které během sezony zanedbávám. Nekorunovaným králem chladných vod na mimopstruhových revírech je bezesporu jelec tloušť.

Jistě jste již zažili u vody situaci, kdy jste měli zaseknutou velkou rybu, její vylovení se chýlilo ke konci a váš podběrák byl složený v batohu…