Chyť a pusť

Jak zacházet s rybou se mezi sportovními rybáři v poslední době často řeší. Rybáři mohou chytat způsobem chyť a všechno vezmi. Je to způsob velmi nežádoucí a pro rybářskou veřejnost dosti nepochopitelný, mnohdy nazývaný „masařství“.

Lín obecný (Tinca tinca) je nádherná kaprovitá ryba, kterou si těžko spletete s jinou. Lín je tajemný, náladový a poslední dobou i čím dál vzácnější. Už od dětství patří k mým nejoblíbenějším rybám. Se svým smaragdovým zbarvením je mezi ostatními rybami opravdovým drahokamem.

„Pane rybáři, co jste dneska ulovil, kromě zážitků?“ volá na mě dívčí hlas. Tu větu si budu pamatovat opravdu dlouho. Ale proč vám to vlastně říkám? Vím proč. Jsme rybáři. A já se s vámi prostě musím podělit o zážitek, o myšlenku, která se mi do hlavy dostala úplnou náhodou. Možná mě za následující text budete nenávidět, možná mě budete oslavovat. Proto ho ale nepíšu. Jen chci, abyste si nakonec odpověděli na jednu otázku…

Rybář Martin Tokoš ze slovenského města Holíč jezdí už deset let na dovolenou na stejné místo. Na oblíbených Adamovských jezerech nedaleko hranic s Českem zažil toto léto rybaření snů. Chystal se na kapry, ale nakonec chytil obrovského sumce. Informuje o tom web tvnoviny.sk.

Žijeme v rychlé a náročné době. V době, která na nás neustále vytváří tlak a klade různé nároky. Ať už v životě pracovním nebo tom soukromém. Jak osvěžující je potom návrat na naše oblíbené místo k rybníku, procházka kolem řeky nebo jen samotná příprava vybavení s vidinou nadcházejícího víkendu stráveného u vody. Daleko od všech problémů a starostí.

Pojmem welfare (pohodou zvířat) se odborníci začali zabývat asi v 60. letech minulého století. U ryb se tato problematika začala řešit zhruba na začátku nového tisíciletí, kdy na toto téma vzniklo několik zajímavých knih.

Po záseku chvilku váháte, zda vaše muška neskončila někde za kamenem. Najednou se vázka pohne proti proudu a vy víte, že máte na prutu zlatavou krasavici.

Metoda chyť a pusť získává celosvětově na popularitě. Rybáři jsou díky mediím, reklamám, ale i samotným rybářským ikonám tlačeni do pouštění svých úlovků. „Rybu, kterou nepustíš, znovu nechytneš,“ zní ze všech „koutů“ internetu. Je tomu tak doopravdy?

Mnozí rybáři mě asi nebudou mít rádi, ale dobrá, jdu do toho. Termín sportovní rybaření mě vždycky malinko dráždil. Co je sportovního na tom, když někdo chytá ryby? Kolik jich borec dostane ne břeh? Možná módní skutečnost, že rybařící sportovec chytne rybu a pustí ji? Je však sportovcem i rybář, který si rybu odnese domů a zbaští ji?

Sumec se mi v srdci, duši i mozku usídlil od prvního okamžiku, kdy jsem se s tímto úžasným tvorem setkal. Jeho lov se pro mě stal tak silnou vášní, že ji dlouhé roky nedokázala pochopit ani má rodina a mnohdy ani přátelé.

Po několikanásobném úniku různých látek do Bečvy se Severomoravský územní svaz rozhodl zavést na vytráveném úseku režim chyť a pusť. Omezení se týká také jednoho úseku na řece Moravě.

Bečva je v současné době asi nejsledovanějším tokem v České republice. Za poslední tři měsíce na ní třikrát došlo k úniku neznámé látky. Rybáři teď zvažují, že na řece vyhlásí úseky s režimem chyť a pusť.

Vodní nádrž Zemplínská šírava, která se v minulosti jmenovala i Podvihorlstská nádrž, byla vybudovaná v rámci vodohospodářských úprav Východoslovenské nížiny. Jejich hlavním cílem bylo uchránit rozsáhlá zemědělská území před povodněmi. Výstavba nádrže proběhla v letech 1961-1966.

Stále více rybářů loví v posledních letech ryby metodou chyť a pusť. Zdolané ryby si vyfotografují, popřípadě se jen potěší pohledem na úlovek, který vzápětí pustí. Většina to dělá ve snaze zachovat si šanci na dobrý úlovek i do budoucna. Jejich cílem není plný mrazák ryb, ale dostatek ryb v revírech. Pro mnohé je zásadní motivací úcta k živému tvoru a jiné se tímto přístupem jen řadí do určité sociální skupiny.