nástrahy

Lín obecný (Tinca tinca) je nádherná kaprovitá ryba, kterou si těžko spletete s jinou. Lín je tajemný, náladový a poslední dobou i čím dál vzácnější. Už od dětství patří k mým nejoblíbenějším rybám. Se svým smaragdovým zbarvením je mezi ostatními rybami opravdovým drahokamem.

Umělých nástrah je na trhu spousta. Ať to jsou červíci, žížalky, patentky i různé nymfičky. Mají výhodu v tom, že když není po ruce živá nástraha, přibalí se do vesty a tradá k vodě.

Snad každý rybář pamětník zná legendární obchod na Malém náměstí v Praze. Od 50. let minulého století se jednalo o největší speciální prodejnu v ČSR. Při troše štěstí a trpělivosti se zde dalo koupit nedostatkové rybářské nádobíčko.

Nedávno jsem seděl na svém oblíbeném místě na Orlíku a bylo mi moc dobře. Byl to jeden z dnů, kdy má člověk pocit, že mu všechno hraje do karet – počasí ani moc pěkné, ani moc škaredé, aktivita ryb na hladině ucházející, na dohled žádný jiný rybář, prostě ideální podmínky. 

Pokud se budeme bavit o moderní kaprařině, tak samotné krmítko mělo být překonáno už někdy na počátku devadesátých let. Jenže se používá stále a lov s ním přináší zajímavé výsledky. Sice už upadalo v zapomnění, ale profíci ho později znovu vzkřísili.

Ani nemusím zavírat oči. Mávnu lehce rukou, nahromaděný sediment u dna se zvedá a rychle mě zavine neprůhledným závojem. Před pikolou za pikolou nikdo nesmí stát…

Oč jde? Dnes pomineme typ nebo spíš úpravu boilie, označovanou jako okamžitá nástraha, tzn. s vyšším obsahem látek zvyšujících atraktivitu, a tedy rychleji působící ve vodě. Boilie je totiž (i takto upravená) selektivní nástraha vhodná spíš pro lov středních a velkých kaprů.

Když jsem asi před půl stoletím začínal chytat na zlatá zrnka kukuřice, ani ve snu mě nenapadlo, že je jednou budu nakupovat v rybářských potřebách, supermarketech a později nastražovat na vlasový přívěs mimo háček.

V tomto článku chci rozebrat své zkušenosti z lovu kaprů na svazových vodách při krátkodobých vycházkách, které dnes u většiny rybářů převládají.

Rybaření z bellyboatu už dávno není žádná žhavá novinka. Kromě muškařů tuhle šikovnou pomůcku používají rybáři i při dalších rybolovných technikách. Jednomístné plavidlo poháněné ploutvemi na nohou je nenáročné na přepravu a dává člověku velkou svobodu, co se týče výběru lovného místa.

Pomalu je ve vzduchu cítit nástup podzimu, alespoň na mě tak vždycky září působilo a cítím to dodnes. V tomhle období se nejraději věnuji výpravám za štikami.

Uplynulo už mnoho vody od chvíle, kdy jsem poprvé začal přemýšlet nad tím, jak svépomocí vylepšit své vláčecí nástrahy (hlavně rotačky) a vdechnout jim trochu více života.

Začínat se má tím jednodušším. Přestože to bude znít trochu nelogicky, nejsnadnější cesta, jak chytit svého prvního candáta, je vyrazit na nějakou údolní nádrž, kde „rostou“, nebo na jinou větší vodu, na jejímž dně leží pařezová pole.

Květen je nejlepším měsícem k lovu kaprů, kteří jsou velmi žraví a dobře berou. V červnu dochází díky tření k útlumu, a navíc začíná sezona dravců.

Co považuji za zimní rybolov? Pro mě je to chytání ryb ve vodě s teplotou pod 10 ˚C. Není to tedy ani roční doba a ani teplota vzduchu. Měřítkem je teplota vody.