Čerstvé jarní paprsky slunce prohřívají vodní hladinu, na které ryby sbírají hmyz. Připravuji si muškařský prut, rovnám mušky v krabičce a celý natěšený vyrážím na ryby…

Perlín ostrobřichý je rybou mého dětství. Chytal jsem je jako kluk a jednou jsme je u rybníka dokonce pekli napíchnuté na klacku. Dodnes si pamatuju pálivou chuť, protože jsme kromě soli použili i slušnou dávku pepře.

Staročeská rybí polévka se připravuje z jakékoliv bílé ryby – cejnů, plotic, perlínů atd.

Živí se všichni jedinci v populaci jednoho rybího druhu stejně, nebo zde existuje výrazná individualita? Na tuto otázku jsme se s kolegy z Biologického centra Akademie věd zaměřili a výsledky rozhodně nejsou nezajímavé.

Zástupce tzv. bílých ryb. Svým vzhledem i způsobem života se velmi podobá plotici, se kterou se i kříží. Není však tak hojně rozšířený. Perlínovi nejvíce vyhovují mělčí a teplejší úseky stojatých vod s porosty rostlin. Čím větší, tím se mu tam daří lépe. Ideální domov mu skýtají průtočná i vedlejší ramena řek. V ÚN nebo v samotných řekách se mu až tak dobře nedaří. S výjimkou severu ho najdete v celé Evropě.

V našich vodách žije minimum ryb, které v potravě preferují rostlinnou složku. Z nejpočetněji zastoupených kaprovitých ryb je mezi rybáři jako vegetarián určitě nejznámější perlín ostrobřichý.

My, lidé, jsme zvyklí jako hlavní smysl orientace používat zrak, ostatní smysly zůstávají v oblasti vnímání v pozadí. Pro ryby však zrak ani zdaleka nepředstavuje jediný důležitý smysl pro orientaci v prostoru. A pro mnohé je vysloveně upozaděný.

Přišel páteční podvečer. Potichu procházím po pěšince podél předevčírem přeoraných polí před Předměřicemi. Pupenec pálí, pyl poletuje, pampelišky prozařují podrost, prostě pravá pohodička. Poklidně posečkám pod prostornými perutěmi prastarého platanu. Pozoruji pohyb při pobřeží, potemnělé polarizačky pomohou poodhalit podvodní příběhy, právě projíždějí perlíni.