Poznávání

Mlhavá rána patří především lovu dravců. Každý milovník přívlače by si přál mít svojí vlastní loď, aby mohl prochytávat svá oblíbená místa. Mít k dispozici loď je prostě velká výhoda. Tím, že si rybář zakoupí vlastní plavidlo, ale ještě nemá vyhráno. Je na tom ovšem rozhodně lépe než kolegové, kteří loď nemají.

Dlouze přemýšlím nad skleničkou výborné černohorské rakije o charakteristice obyvatel této zajímavé země. Nakonec jsem se rozhodl, že si na úvod vypůjčím slova amerického novináře Sulzbergera: „Balkán… To byl veselý poloostrov plný bujarých lidí, kteří jedli ostré jídlo, pili silnou kořalku, nosili pestrobarevné šaty, snadno milovali i zabíjeli a měli úžasný talent rozpoutávat války.“

Stačí jedno bouchnutí kufrem, neopatrné šlápnutí či hrubá síla při vyprošťování vázky a prut má najednou o díl víc, než výrobce chtěl. Jak probíhají samotné opravy, kolik zaberou času, co je k nim třeba a kdo je vlastně provádí? Proto jsem vyzpovídal servisního technika z Českých Budějovic, pana Petříka.

Ryby, jejichž tělo je vyztuženo kostěnou kostrou (donedávna třída Osteichthyes), se objevily na Zemi v prvohorách (silur). Podle fosilií některých „praryb“ můžeme usuzovat, že tehdejší řeky a močály často vysychaly a voda v nich měla nezřídka minimální obsah kyslíku. Co vedlo paleontology k těmto závěrům? Kromě jiného to byly početné nálezy fosilií ryb, které měly vedle žáber vyvinuty i plíce. Proto je označili vědeckým názvem Dipnoi – tedy dvojdyšné ryby.

Východní Středomoří bylo často horkou půdou, kde výrazy jako invaze, obsazení dobytých území či boj mezi domácími a nájezdníky z moře nikdy z prastarých kronik i ze současných agenturních zpráv nezmizely.

Hlavním důvodem je, že v Norsku vlastně ani žádný konec sezony neexistuje. V půlce října začnou do středního Norska najíždět sledi a v severním Norsku se začne u pobřeží objevovat plůdek tresky jednoskvrnné. Ten způsobí, že k pobřeží najedou velké ryby.

Mezi ptáky, kteří žijí při našich vodách, má zvláštní postavení drobný pěvec – moudivláček lužní. A to hned ze dvou důvodů. Jednak pro své tajuplné jméno, jednak pro své stavitelské schopnosti, jejichž výsledkem je hnízdo visící na tenkých větvičkách nad vodou.

Lidé nemají rádi geologii tolik, jako příběhy. Podle tohoto žil kdysi pastevec jménem Vir, který se zamiloval do horalky jménem Siň. Příbuzní dívky však mladíka zavraždili.

Slyším slabé dlouhé pískání, které přechází v sípání. Ten zvuk mě přitahoval. Občas jsem ho krátce zaslechl i dřív. Vždy se ozýval v nočních hodinách. I dnes. Šel jsem blíž k rybníku, ale tiché šplouchnutí ho rázem ukončilo. Prosincový čerstvý sníh odhalil hluboké stopy vedoucí do otvoru v ledu na nátokové části rybník

Jak u mořských ryb, tak i u druhů žijících ve sladkých vodách, se vyvinuly za miliony let různé, často roztodivné způsoby reprodukce. Platí to jak pro svatební hry, samotný výtěr a pak i následnou péči o jikry a vylíhlé potomstvo. Na první pohled se může zdát, že naše ryby jsou z hlediska reprodukce dosti fádní.

V souvislosti s nárůstem škod způsobených v posledních letech v důsledku povodní, zesílil tlak na úpravy vodních toků. Ochránci přírody i rybáři mají s regulacemi přirozených toků letité zkušenosti, které ve většině případů vedly k zásadní proměně vodních a pobřežních biotopů, což se v konečném důsledku projevilo na snížení jejich biodiverzity.

Čeleď hlaváčovití (Gobiidae) zahrnuje ryby žijící v mořích, brakických i sladkých vodách, převážně v subtropech a tropech. Typickým znakem hlaváčů je přísavní terč srostlý z břišních ploutví, které ale mohou u některých druhů i chybět.

Teprve sedmnáctiletý Stanislav Blažek ukázal, že v rybařině na věku rozhodně nezáleží! Svým dvaatřicetikilovým kaprem pokořil všechny dosavadní tuzemské rekordy. Největší problém byl dostat kapra do lodě, přiznává šťastný lovec. Kapr byl uloven už v roce 2018, letos byl však uznán Muzeem rekordů a kuriozit za nejtěžšího chyceného kapra na svazové vodě.

Medúza, tvor, kterého má mnoho lidí spojeno s bolestivým žahnutím, které může být u některých druhů smrtelné! Je známo přibližně 220 druhů těchto žahavců. Jedním z nich se může pochlubit i Česká republika, ale nemusíte se bát, naše medúza smrtelná není.

Když během roku pozorujete chování ryb na jedné lokalitě, můžete dojít k zajímavým závěrům. Pokud ryby nerušíte, rychle zjistíte, jak citlivě vnímají a reagují na jakékoliv otřesy (kupříkladu chůze po břehu, náhlý silný zvuk, zahřmění, výstřel). Také si můžete povšimnout, že některé podměty, které by ryby dříve plašily, již na mnoha lokalitách neplatí. Je to například mluvení, občas i řev. Takto zvyklé ryby najdeme na lokalitách, kde se s člověkem setkávají pravidelně.