Články - Karas stříbřitý

Vlastnosti karasa stříbřitého (Carassius auratus) jsme už v této rubrice zmiňovali několikrát. Řešili jsme celkovou problematiku druhu i jeho užitek v oblasti barevných (okrasných) ryb. Nyní se detailněji podíváme na jeho neobvyklý způsob rozmnožování a řekneme si, proč je tento nepůvodní druh u nás tak bohatě rozšířený.

Snad v každé knize zabývající se rybami jsou při stavbě rybího těla uvedeny rozdíly ve tvaru a postavení úst u různých rybích druhů.

Možná si tu rybu matně vybavujete: pěkně nazlátlé tělo, oranžové ploutvičky, krásné oblé tvary. A zároveň opatrné záběry na splávek a nekonečné ťukání před jeho rozjetím či potopením.

Není karas jako karas, ale ten křupavý je podle mě nejlepší. Dá se jíst jako chleba a je to velká dobrota. To jsou slova mého kamaráda, když jsme přemýšleli nad několika chycenými karasy stříbřitými. Oba jsme měli chuť na rybu, ale nic jiného jsme ten den neulovili. A tak jsme jeli ke mně domů a tuto rybáři podceňovanou a našim revírům škodlivou rybu mi kamarád připravil jako nečekanou mňamku.

Hlavačkovec Glenův je bohužel dalším invazním druhem, který se objevil i na našem území. Ačkoliv k vědeckému popisu jeho výskytu došlo teprve nyní, místní rybářští hospodáři jej nejspíš pozorovali už několik let.

Jako malý špunt jsem sotva udržel rybářský prut, ale karásky jsem úspěšně lovil. Na plavanou. Malý karásek byl ostatně i první rybou, kterou jsem chytil. A tak to šlo i dál. Bylo nádherné chodit na známá místa, kde jsem u padlého stromu lovil líny či okouny, na mělčinách žila početná hejna krásných zlatých rybek, mezi něž občas zaplul i kapřík.

V neděli 2. ledna zasahovali dobrovolní hasiči v městském parku v Chrudimi. V místním jezírku došlo k masivnímu úhynu ryb.

Na videu vytáhne člověk z lednice zmrzlého karase stříbřitého a vhodí ho do kádě s vodou. Po minutě a 13 sekundách od vhození zmrzlé ryby se u tlamy karase objeví první vzduchová bublina, po několika dalších sekundách poprvé pohne ploutví a během chvíle začne normálně plavat.

Je to už nejméně půlstoletí zpátky, kdy druhové jméno karase obecného odpovídalo jeho rozšíření. Bohužel, situace se podstatně změnila a z ryby známé i běžnému člověku, natož rybářům, se stal ohrožený druh naší ichtyofauny.

Kde se ukážou, tam moc jiných druhů ryb nezůstane. V Rudici na Blanensku to odnesly akvarijní živorodky, které předtím v místní nádrži dokázaly přežít minimálně jednu zimu. I proto rybáři zdejší karasy stříbřité nedávno odlovili.

Karas je ryba mého dětství. V sedmdesátých letech minulého století jsem o existenci karasa stříbřitého neměl ani tušení. V našich vodách plavali jen ti obecní. Na těsto z rozmočeného krajíce chleba brali spolehlivě. Stačilo napíchnout menší kuličku velikosti hrášku a hloubku nastavit kousek nade dno.

To, že naši prapředkové dobře znali příbuzného kapra, zlatavě zbarveného karase, běžně označovaného i jako karásek, svědčí stejně znějící příjmení, které je v našich zemích poměrně časté. Jen zcela ojediněle v některých regionech znali rybáři tuto rybu i pod jiným jménem, například na Třeboňsku ji podle Dyka (1946) označovali jako „katušku“.

Člověk začal již před tisíciletími v různých částech Země chovat některé druhy živočichů. Většinou proto, aby z nich měl větší užitek, jiné jen pro potěšení. Oba tyto principy se uplatnily i v případě domestikace ryb. Občas ale docházelo a stále dochází k opačnému procesu, když zdomácnělá zvířata utečou z chovu a vrátí se k divokému způsobu života. Odborníci populace zdivočelých živočichů označují jako ferální formy.