Rybářská škola Třeboň

Ostroretka stěhovavá (Chondrostoma nasus) je protáhlá, ze stran zploštělá ryba s tmavším hřbetem a stříbrnými boky. Na našem území se jako původní druh původně vyskytovala jen v přítocích Dunaje. Zde obývá proudné úseky lipanového a parmového pásma. Naše nová škola je obklopena vodním biotopem, který zkrášluje právě tato ryba. Napomáhá nám zde od řasy, kterou se živí.

Vodní rostliny byly odjakživa neoddělitelnou součástí vodního ekosystému. Rozdělují se na vyšší a nižší. Většinový podíl primární produkce (až 90 %) připadá na nižší rostliny. Do těch řadíme sinice a řasy, které jsou nejenom producenty kyslíku, ale také potravou pro zooplankton a další malé vodní organizmy.

Trávicí ústrojí ryb umožňuje rybám příjem potravy s následným trávením a vstřebáváním živin. Podstatným způsobem se liší u kaprovitých a dravých ryb. Začíná ústním otvorem a pokračuje ústní dutinou, na kterou navazuje hltan, jícen, žaludek, střeva a řitní otvor.

Rybník je uměle vytvořená nádrž sloužící k chovu ryb. Podmínkou je, aby byl vypustitelný. Chov ryb je primární funkcí, ale zastává i další vedlejší, například retenční, krajinotvornou, rekreační, klimatickou, protierozní nebo zabraňuje povodním. K chovu ryb musí rybník splňovat několik kritérií.

Generační ryby odlovujeme z matečních rybníků a následně je přemisťujeme do manipulačních rybníčků, kde můžeme pozorovat připravenost generačních ryb.

Kapr obecný se v současnosti vytírá především řízenou reprodukcí (umělý výtěr). V minulosti se využívalo také přirozeného výtěru (neboli staročeské metody výtěru) a poloumělého výtěru v Dubraviových rybníčcích.

K samotnému chovu ryb odjakživa patřila i přeprava. V dobách dávných se ryby přepravovaly pomocí koňských spřežení. K převozu se využívalo dřevěných sudů nebo se kapři převáželi jen na mokré slámě překrytí mokrým plátnem (aby neoschli a neomrzli).

Už v dobách minulých se lidé snažili ulovit nějakou rybu, ale rozhodně to v počátku nebylo rybářským prutem a už vůbec ne pro zábavu. Ryby totiž byly stejně jako zvěř nedílnou součástí obživy.

Mník jednovousý (lota lota) patří do řádu hrdloploutvých (Gadiformes) a čeledi mníkovití (Lotidae). V ČR je řazen mezi chráněné druhy a je veden v kategorii „ohrožených druhů“.

V úvodním článku byli pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss) a siven americký (Salvelinus fontinalis) probráni z hlediska výskytu a průběhu života. Tato část je věnována především jejich rozmnožování na našem území.

Pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss) a siven americký (Salvelinus fontinalis) pochází původem ze Severní Ameriky. Siven americký se původně vyskytoval v řekách patřících do úmoří Atlantského oceánu, pstruh duhový je z řek ústících do Tichého oceánu.

Ve druhém díle se zaměříme na tlak vzduchu, intenzitu světla a polohu měsíce. Především tlak vzduchu a poloha měsíce bývá pro rybáře těžkým, skoro až nevysvětlitelným oříškem.

V dnešním díle se zaměříme na složitější téma, které se bude týkat genetiky ryb. Každý druh je jedinečný a vyvíjel se po dobu tisíců let. Ovšem člověk mnohdy svými zásahy dokáže tuto evoluci pozměnit. Bohužel se nemusí vždy jednat pouze o kladné změny.

Na naší škole je nedílnou součástí odborného výcviku síťování. Zde se žáci učí sítě šít a zašívat – „opravovat“. Na tuto práci připadá čas především v zimním období, kdy jsou rybníky zcela sloveny a sítě po perných výlovech musí projít revizí, aby byly plně připraveny na jarní výlovy.

Není tomu tak dávno, kdy podoustev říční (Vimba vimba) tvořila v našich parmových revírech nespočetná hejna napříč celou republikou. Byla zde často i nejpočetnější rybou – rybolov proto dělal radost nejednomu rybáři. Bohužel po nekontrolovatelném přemnožení kormorána byla tato ryba jedničkou na jeho jídelníčku.