Praxe

Jelec tloušť je pro některé rybáře ryba nezajímavá až otravná, ale pro jiné naopak skvělá – a to po všech stránkách. Osobně mám tlouště moc rád a s klidem jim odpouštím, když mi na řece žerou boilie určené kaprům, zvláště když na tyto kuličky chytím čas od času skutečně pěkného tlouště.

Nástraha, kterou v obchodech moc nevidíte, je streamer, popřípadě jig streamer. Pro některé rybáře je to zcela běžná věc a vyrábí si je sami, pro jiné naprostá španělská vesnice. Největší povědomí o ní mají ti, kteří mají rádi jemnou přívlač. K této skupině rybářů patřím i já.

V minulém díle jsme vyrazili k vodě na líny. Pověděli jsme si, že nejlepší nástrahou jsou rousnice nebo jakékoli jiné žížaly. Jak bude lov pokračovat? Povede se i nějaký opravdu pěkný lín?

Rotační třpytka je nejběžnější nástrahou, jakou si dovedete při lovu přívlačí představit a totéž platí i pro ultralehkou přívlač s tím, že při této disciplíně se používají nejmenší modely, jaké dokážete sehnat.

Každý měsíc, každý týden, každý den na rybách mám rád a každý ten den je jiný, i když budu rybařit na stejném místě. Ale květen je výjimečný měsíc, protože na „mých“ vodách berou líni. Lína mohu samozřejmě chytit i v pěkném dubnu a pak kdykoli v roce, dokud se neochladí, jenže od půlky května je lov línů spojen se spoustou jiných krásných vjemů. Vše vnímám mnohem výrazněji než jindy v roce.

V minulém článku jsme si představili wobblery, které se vodí vodním sloupcem a napodobují zmírající nebo zraněnou rybku. Dnes se podíváme na takzvané popy, wobblery, které se vodí po hladině.

Je to už hodně dávno co Lauri Rapala pomocí obuvnického nože a smirkového papíru vyrobil první nástrahu, o které by se dalo říci, že je to wobbler. Historické prameny uvádí rok 1930.

Na lehké a zvláště pak ultralehké přívlači mě vždycky fascinovalo, jak velké množství všelijakých nástrah se dá použít. Od gumových nástrah všemožných tipů, tvarů a barev, přes malé třpytky rotační či plandavky, po nejmenší wobblery, popřípadě marmyšky a streamery.

Úvodní informace tohoto článku budou pro mnohé asi trochu nudné a připomenou nám hodiny chemie, ovšem vyrobený produkt je natolik zajímavý, že bychom o něm měli alespoň něco vědět. Tak tedy s chutí do toho! PVA - polyvinylalkohol je bílý prášek krystalického charakteru.

Kolik jezů si je na první pohled podobných jako vejce vejci a přesto je každý naprosto jiný. Každý z nich žije svým skrytým životem a má svá tajemství. Střeží je takovým způsobem, že jen ti nejvytrvalejší a nejvnímavější rybáři dokážou občas malounko nakouknout pod pokličku tohoto divotvorného hrnce. Ti ostatní se trápí. Zkoušejí to, zkoušejí, ale pak mávnou rukou s tím, že v této vodě prostě nic není.

Ryba, se skvělým zrakem, zabíjející kořist ocasem a až bájně opatrná. To jsou pravdy i nepravdy o bolenovi. Je skutečně těžké tohoto dravce ulovit nebo pouze volíme špatné metody lovu?

Boloňka. Pro plavačkáře známý pojem. Jedná se o velmi dlouhý, jemný prut používaný převážně na plavanou. Výhodou je jeho akce, která dovoluje vylovení větších ryb i při použití velmi slabých vlasců. Nevýhodou může být jeho délka, která nám ztíží lov v zarostlých místech .

Známe to všichni. Přijdeme k vodě, otevřeme krabičky a co teď? Kterou barvu, jakou velikost, plech, gumu, nebo wobbler? Někteří z nás svůj výběr podloží aktuálními podmínkami, které na toku panují, jiní prostě sáhnou, navážou a jdou chytat.

Kapři u hladiny se zdržují z několika důvodů. Rádi se vyhřívají za slunných dní a líně postávají v prohřáté horní vrstvě vody. Nejsou příliš aktivní a nabízené sousto v podobě kusu rohlíku, tvrdého chleba, nebo plovoucích pelet míjejí, jako by snad byli oslepení slunečním svitem. Když jsou ryby u hladiny, protože se jim nedostává kyslíku, je situace ještě horší. Kapři lapají po vzduchu, aby přežili. Žádná laskomina je nezajímá. Většinou pomůže vítr a zčeřená hladina.